Není to tak dávno, co jsme na Facebooku hledali nového obchodního zástupce. Pod příspěvkem se rozproudila vášnivá diskuze na téma vztahu mezi zákazníkem a autoservisem. Na jedné straně popisovali zákazníci automechaniků své někdy i hodně špatné zkušenosti s cenou za opravu svých aut, na druhé straně si mechanici stěžovali na živobytí při tlaku na cenu za hodinu práce v autoservisu. 

Diskuze nás inspirovala ke shrnutí všech názorů. Oslovili jsme s dotazem další naše zákazníky a partnery. (Pokud se ještě chcete do diskuze připojit, budeme rádi, na konci článku uvádíme, koho kontaktovat.)

Přidáváme také svůj pohled - jako prodejci autodílů jsme tak trochu na pomyslném bodu zlomu. Cena za autodíly je totiž často právě zdrojem nedorozumění mezi oběma stranami. Proč? 

Celou diskuzi poměrně dobře shrnuje krátká konverzace na našem Facebooku mezi majitelem autoservisu J. D. a bývalým obchodním zástupcem s originálními díly K. N. 


 

Co je tedy u cen servisů problém?

V diskuzi se objevila tato témata, kterým se budeme dále podrobněji věnovat:

1. Aktuální výše ceny za práci je podstřelená.  
2. Autoservisy kompenzují nižší hodinové sazby přirážkou na autodílech. 
3. Maloobchodní cena za autodíly klesla s příchodem e-shopů.
4. Díky e-shopům mohou zkazníci porovnávat ceny, u starého modelu prodeje autodílů zůstávala výše přirážky skrytá.
5. Zákazníci si nosí své vlastní díly k montáži.
6. Byla by skutečná sazba za práci pro zákazníky odrazující?

 

1. Cena za práci automechanika je podstřelená - jaká hodinová sazba autoservisu je tedy v pořádku?

Problém s přirážkou na autodílech vychází z možností, které autoservis má. Nebudeme zde rozepisovat úplně všechny. Některé nejsou pro tento článek podstatné, protože se nedotýkají majitelů aut - například nákup ojetých aut za účelem jejich opravy a dalšího prodeje. 
 

Zdroje zisku autoservisu

Své výdělky může autoservis získávat například těmito cestami:

• hodinová sazba určená tabulkovým ceníkem - platí se u každého úkonu vymezený čas daný výrobem vozidla, nezávisle na skutečné době, 
• hodinová sazba podle skutečně stráveného času na práci,
• úkolová sazba za konkrétní práci - typicky např. diagnostika, geometrie,
• přirážka na autodílech, 
• doplňkové služby (STK, přepis vozidla, ale také asistence při nehodě, prohlídky nového vozu aj.),
• opravy bouraček hrazené pojišťovnami.

 

Cena za opravu v autoservisu? Liší se o stovky korun na hodinu

 

Představa ideální nebo vhodné výše ceny za práci automechanika je mezi lidmi velmi rozdílně vysoká. Vliv má samozřejmě i to, že reálná cena, která je autoservisy účtovaná, se liší. Zatímco u autorizovaného servisu (který si autodíly účtuje samostatně) se hodinová sazba pohybuje v řádech 800 Kč a dále, automechanici živnostníci začínají už na pár stovkách za hodinu. Jak dále vyplývá i z odpovědí, počítá se ale u toho s přirážkou na autodílech.

Zkusili jsme v naší malé anketě mezi autoservisy a také mezi majiteli aut zjistit, jakou hodinovou mzdu považují za přiměřenou.

Zákazníci autoservisů mají ideální výši ceny za práci kolem 400-500 Kč/hod. Podmínkou pro ně je kvalita služeb, k tomu se ale ještě vrátíme dále v článku. Prozatím pár odpovědí:  
 

• 500 za hodinu u dobrého mechanika je v pohodě. (M.B., e-mail)
• A cenová sazba ? Je to dle práce, lakýrník má jinou, jako karosář a mechanik také. Takže v současné době 350 - 400,- Kč + DPH na hodinu !  (R.D., e-mail)
• Dobrý den,můj názor je, že mechanik by si měl účtovat kolem 450-500,- Kč na hodinu práce.  (A.B., e-mail)

Digi nám k tomu napsal: Jako automechanik, co má vlastní dílnu, si myslím, že rozumný je třeba 300/hod., protože kolikrát je to lepší servis jak autorizovaný. A mohu vám říct, že co vím od lidí, co chtěli si dát auto do autorizovaného servisu (...), 1000-1400kc/hod je fakt nesmysl, kord když v těch autorizákách jsou kolikrát zedníci, tesaři atd. Jinak lidi jsou ochotný platit 200-400 Kč normálnímu menšímu servisu nebo úkolově -  jde o to, co a jak. 
 

Autodílna má vysoké náklady, do ceny se promítají

V realitě se ceny za servisní úkony pohybují od 300 do 2000 Kč za hodinu. Záleží na spoustě faktorů, od toho, kde servis je (rozdíl Praha x venkov), na co se zaměřuje (rychloservis x specializace) a jakým způsobem si práci účtuje (tabulkové sazby x skutečný čas). Své sazby autoservisy obhajují vysokými náklady. Shodně ale uvádějí, že částky 400-500 Kč jsou na minimální hranici možností. Nejvíce ze zisku ukrojí mzdy a nájmy nebo splátky úvěrů na stavbu dílny. A pak také vybavení.  

Někteří pak v anketě zdůrazňují ještě rozdíl mezi mzdou automechanika a cenou, kterou zákazník zaplatí a do které servis promítne své náklady: Názory se různí, ale mechanik musí vyhledat daný díl, objednat, dojet si případně pro něj, dále dílna, vybavení dílny, přípravky, topení, elektřina, mycí prostředky atd. si živnostník platí sám, takže určitá marže musí být, bohužel! (R.D., e-mail)

Podobně píše i J.K., že není automechanik jako automechanik - záleží na tom, jestli vyměňuje celé díly nebo jen drobné součástky, jestli má dílnu pronajatou nebo je ve svém, jestli se specializuje nebo dělá rychloservis, jestli se tím živí naplno nebo se stará jen o pár aut jako koníček. 

V diskuzích také zaznívá, že si toho jsou zákazníci vědomi a nemyslí si, že by si automechanik strčil všechny peníze jen tak do kapsy.

V našem oboru si servis účtuje asi 900 Kč na hodinu. Každopádně částka cca kolem 300 Kč za hodinu se mi zdá férová, pokud je práce odvedená dobře. Je mi jasné, že je potřeba pokrýt velké provozní náklady a koupit drahé vybavení. Toto jsou bohužel věci, které lidi prostě nechápou a asi nikdy nepochopí. Všichni si jen rychle spočítají kolik vydělal automechanik na práci...nechápou ale, že v kapse mu zůstane jen zlomek. (M.V., e-mail)
 

Problematiku nákladů autodílen zpracujeme v samostatném článku. Nicméně z každé stokoruny obdržené od zákazníka musí autoservis zaplatit nejen povinné daně a odvody, ale také do ní promítnout náklady na dílnu, vytápění, elektřinu, nářadí, vybavení dílny, odborné vzdělávání a mnoho dalších přímých i nepřímých nákladů.

Pokud si někdo myslí, že cena 600-750,- korun za hodinu práce je moc a vidí v tom jen obohacení, vykořisťování zákazníka, ať si vezme kalkulačku a počítá. Cena pronájmu prostor 35000,- , cena za energie 5000,- , náklady na zaměstnance, pokud bude mít 30 tisíc čistého, tak musí servis mít 55 tisíc na mzdu a odvody za něj, jsme na 95 tisících, což je 168 hodin práce. Kde jsou zálohy na daň, licence, nutné nové další vybavení dílen, chemie používaná v dílně, likvidace odpadů a mnoho mnoho dalšího. Tohle zákazník ale nevidí a vidět nechce.  (Chucky, e-mail)

 

Kolik si vydělá mechanik? Porovnání s jinými profesemi ukazuje velký rozdíl

I.R. ve Facebookové diskuzi zmiňuje další fakt, který stojí za zvážení. Názory, které nám přišly, balancují kolem 400-500 Kč/hod. Při porovnání s jinými odbornými profesemi ale působí taková hodinová sazba přeci jen podhodnoceně. 

No tak když vezmu třeba elektrikář silnoproud, ten za litr dělat nebude ani náhodou, zedník pochybuji, že za litr dělat půjdeme, pokrývač naprosté sci-fi atd.

P. K. nám do ankety napsal, že kromě materiálních věcí je třeba při ohodnocení myslet na to, že dostatečné ohodnocení automechanika by mělo brát v potaz také odpovědnost, kterou za svou práci nese. Protože neodborně nebo lajdácky provedená oprava může znamenat ohrožení na zdraví majitele auta. "Dnes by měl mít zkušený automechanik, nemyslím diagnostik, ale ten kdo umí to auto opravit, tedy udělat tu manuální práce, pokud je zaměstnanec, minimálně 35 000 čistého i více. 

 

2. Nižší hodinové sazby autoservisy kompenzují přirážkou na autodílech 
 

Pokud vezmeme v potaz vysoké náklady na jedné straně a snahu dostát požadavkům zákazníků na cenu za práci na druhé straně, je jasné, proč se uchylují autoservisy zákonitě k přirážce na autodílech.

Ukazuje se, že velké množství zákazníků překvapuje, že je tato přirážka v některých případech extrémně vysoká: Takových servisů je, co koupí díl za 100, a zákazníkovi ho naopčítají za 200, někdy i za víc. Jako by mu taxa za hodinu práce byla málo, a je jen hrstka sevisáků, co jsou v nájmu, většina je ve svým.  (P. D. na Facebooku)
 

Podobnou zkušenost popisuje i M.V. a v diskuzi hned zaznívá, že není jediný, kdo to zažil. 



 

Nejhorší je, že já jako zaměstnanec to vidím, co se účtuje a nikdo s tím nemá problém. (M.V., Facebook Voton.cz)
 

nebo
 

Já to zažil z pohledu zákazníka v jednom velkém, nezávislém servisu tady v ČB. Poslušné jsem zaplatil a čau, od té doby mám svého garáž mechanika (...) a mám klid. (D.H., Facebook Voton.cz)
 

nebo
 

Uznávám rozumnou marži na dílech. Ale jako sorry, účtovat si kupříkladu za litr značkového oleje do motoru 800 kaček, když ten samý olej stojí 1100 kaček v pětilitrovém balení v koncových cenách? Tomuhle říkám zlodějina a to je to, co zákazníkům vadí. Dokud budete účtovat takhle přepálené ceny za díly a oleje, dotud si budou zákazníci nosit vlastní díly do servisu.  (D. V. na Facebooku)  

 

3. Maloobchodní cena za autodíly klesla s příchodem e-shopů 

Možnost nákupu autodílů přes internet přinesla do této oblasti mnoho novinek. Jednou z nich je možnost porovnat cenu, kterou zákazník za autodíl platí v servisu, a za kolik je dostupná v e-shopech s autodíly na internetu. A tam může být propastný rozdíl, který se majitelům aut nelíbí.

Zákazníci mohou nabýt dojmu, že se je autoservis snaží natáhnout. Že kromě ceny za práci, se kterou souhlasili, platí ještě navíc za díly někomu do kapsy. A autoservisy se bojí promítnout skutečné náklady do ceny za práci.
 

Přirážka na autodílech jako selhání komunikace?

Obavy z toho, že by vyšší cena za práci mohla zákazníky odrazovat, jsou částečně opodstatněné - například všeobecná neoblíbenost tabulkových cen u autorizvaných servisů je toho dokladem. 

Proč se ale autoservisy tedy musejí uchylovat k tak trochu tajnůstkářskému přidávání si marží na autodílech? A ideálně tak, aby to zákazníci nevěděli? Autoservisy jsou teď v těžké situaci: přiznaná hodinová sazba jim na živobytí nemusí stačit, zároveň ale zákazníci mají dnes kontrolu nad tím, kolik autodíly skutečně stojí. 
 

V obavě přiznat v hodinové sazbě za opravu auta skutečné náklady vidím potřebu zlepšit komunikaci směrem k zákazníkům. Selhání marketingové komunikace ale nemůžeme hodit na bedra autoservisů. Ty se snaží jen vykličkovat ze složité situace, kterou jim připravila pozice mezi dodavatelem autodílů a zákazníkem. Současný model stanovení hodinové sazby je ale dlouhodobě neudržitelný. Autoservisy se budou muset naučit, jak zákazníkům sdělit, že vyšší cena za práci je férová. Pokud tedy odpovídá kvalita, ale to je jiný problém. A úkolem nás, markeťáků, bude ukázat jim, jak vysvětlit zákazníkům, že pro ně se vlastně nic nemění. (Míša Votavová, marketingová specialistka pro autodíly)

Jestliže totiž autoservis potřebuje za hodinu získat 800 Kč, je pro zákazníkovu peněženku v důsledku jedno, jestli za práci zaplatí 300 Kč a 500 Kč skrytě na autodílech, nebo 800 Kč za práci a 0 Kč na marži za autodíly. 

 

4. Přirážka na ceně autodílů jako důsledek před-internetového způsobu prodeje 

Důležitou novinkou, kterou internetové obchody s sebou přinesly, je transparentnost. Díky e-shopům mohou zákazníci porovnávat ceny za autodíly. U starého modelu prodeje autodílů zůstávala výše přirážky skrytá. Současné nastavení veřejného mínění je důsledkem dlouholetého fungování vztahu mezi autodílaři a servisy, kdy servisy jsou v tlaku dodavatelů. Jak jsme popsali v článku Odhalujeme: Jak funguje byznys s autodíly?, mnohdy jsou automechanici nuceni nakupovat díly dráž u svých dodavatelů, než je koupí koncový zákazník na internetu. 
 

Zavázaný autoservis dodavateli může být pro zákazníka nevýhodný

Staré modely prodeje autodílů motivují automechaniky se smluvně zavázat k odběru u "svého" dodavatele. Výměnou za podpis takové smlouvy je příslib vybavení nebo slevy, pokud automechanik splní určitý objem nákupu u dodavatele.

Pro majitele vozidla to ale může přinést nevýhody:

• Servis nebude chtít montovat díly, které si zákazník přinese, protože potřebuje splnit kvótu nákupu.
• Servis bude montovat díly těch značek, které má u dodavatele s lepším bonusem v rámci kvóty, ne těch, které by byly výhodnější cenově nebo kvalitativně pro zákazníka.
• Servis bude díly nakupovat za vyšší cenu, protože onu "slevu" dostane až s vyššími odběry, resp. po splnění kvóty jako zpětný bonus. Protože to ale nemá jisté, musí počítat se současnou vyšší cenou při kalkulaci. 

To potvrzuje z praxe například M. V. na Facebooku: 
 

Můj postoj je: nakupuji od (...) a ty mají Cena nákup / doporučena cena, a toho se držím. Komu se to nelíbí, může jet jinam. 

 

Jednoduchost podnikání vykoupené vazalstvím?

Partnerské smluvní programy jsou pro servisy zajímavé. Mnozí dodavatelé v rámci toho poskytují i doprovodné služby tak, aby to podnikáním servisům ulehčil. 
 

Nabrat servisy do partnerských programů je strategicky výhodné. Máte zajištěn dlouhodobý odbyt autodílů. Víte, že vám zákazník neodejde, protože je smluvně zavázán. Víte, že i když bude pošilhávat po nákupech na internetu, nenakoupí jinde než u vás, protože jste mu slíbili novou zdviž, když tento rok překročí svůj obrat v nákupech o dalších 10% oproti loňsku. A on ji chce, protože jste mu namluvili, že stojí bambilion. Přitom kdyby se servis vymanil z takové smlouvy a nakupoval díly výhodněji, ušetřil by za ten rok na takové zviže třeba dvě. A ještě by nemusel honit kvóty. To je prostě marketingové nebe. (Míša Votavová, marketingová specialistka pro autodíly)

Pro samotné servisy ale toto uspořádání totiž také nemusí být úplně výhodné. Dodavatelé smluvního závazku marketingově využívají například tak, aby servisu "vnutili" předražené nářadí (které servis zaplatí zvýšeným odběrem zboží), nebo nastavením kvót tak, aby servis byl nucený odebírat stále více zboží, a to i tehdy, pokud ho nepotřebuje.

Pokud se nepovede splnit plán nebo nemá servis uzavřenou smlouvu dobře, nakupuje díly draze, a tím si vlastně splácí všechny služby a zboží, které dostal "navíc jako dárek". V důsledku ale na tento krok doplatí koncoví zákazníci.

Rezervovaný postoj k tomuto nastavení popsal například L. P. na Facebookové diskuzi: Prostě nemám potřebu přeplácet díly. Vem si, že zákaznická u (...) nebo (...) je o 100% vyšší nez jinde na e-shopu. Chápu, že servisům vyhovuje závoz 3x za den, ale mě to nebaví platit. Řešil jsem tlumič, v (...) zákaznická 12 500 Kč, já ho sehnal za 4 800 Kč. Takže se pak divte, ze lidi si kupují díly jinde. 
 

 

5. Vlastní díly do servisu? 

Kromě ceny mají zákazníci ještě jeden důvod, proč nechtějí spoléhat na díly vybrané autoservisy - často je důvodem snaha o kontrolu kvality zboží nebo preference nějaké konkrétní značky. 

Zmínili jsme již dva důvody, proč ale automechanici nechtějí montovat zákazníkem přinesené autodíly:

• přirážku na autodílech potřebují pro své přežití, pokud nechtějí navášit hodinovou sazbu,
• účastníci partnerských programů od "starých" dodavatelů autodílů potřebují plnit smluvní kvóty. 

V diskuzích zaznívají od autoservisů ještě další důvody, proč chtějí k opravám používat "své" díly - problémy se zárukou a čekání na díly. 

 

Problémy s uplatněním záruky na opravu při vadě doneseného dílu 

A co si zákazníci vozí svoje díly? Za mě nebrat, jelikož po montáži pokud se dovezený díl pokazí, tak vždy je na vině mechanik, že to bud špatně namontoval, nebo poškodil! Takže kdo si díly nakoupí, tak ať mu je namontují tam, kde zakoupil! Chytrolíni se pak domáhají záruky na uvedený díl! (R.D., e-mail)  

Obava z těchto problémů je pochopitelná. Pokud se auto s takto vyměněným dílem porouchá, je nutné zjistit, zda se tak stalo v důsledku chybné práce nebo v důsledku vady náhradního dílu. Chybná práce je skutečně odpovědností servisu, chybný díl je odpovědností majitele. Dokázat jedno nebo druhé je ale komplikované a nákladné. Autoservisy se chtějí vyhnout v případě nespokojenosti zákazníka tahanicím, které by se mohly vléci před soudem měsíce.

Chucky nám napsal: Servis ručí za práci a ručí také za díl. V případě, že díl bude vadný, je povinen problém napravit, díl vyměnit za bezvadný a případnou reklamaci dílu si pak musí řešit s dodavatelem, od kterého bere. Veškeré zařizování ohledně reklamace si tedy vyřizuje autoservis.

Nicméně je třeba říci, že odpovědnost za jakost donesených autodílů se na autoservisy nepřenáší. Záruku na montovaný díl servis v případě, že si zákazník donese díl vlastní, nemá. Pro samotný autoservis je to ale paradoxně náročnější a rizikovější, než nést zodpovědnost za záruku. Pokud mechanik zjistí vadu majitelem dodaného dílu, díl demontuje, vrátí ho majiteli a ten si jej reklamuje sám. Za demontáž a montáž ovšem bude servisu znovu platit. Pokud dodává díl servis, pravděpodobně díl vymění za jiný ihned nebo v řádu dní, a řeší reklamaci paralelně, což v konečném důsledku nezdržuje majitele, který nemusí čekat měsíc na vyřízení reklamace. Nebude platit ani demontáž a montáž. Více o tom, jak v těchto případech postupovat, jsme popsali v článku Odpovědnost za problémy, když si zákazník do servisu přinese vlastní díly.
 

Čekání na autodíly a vyřízení vratky nebo reklamace

Velicí dodavatelé dílů, dílenského vybavení mají ve svých skladech dost dílů skladem, tudíž dosah je pokud možno ihned, maximálně následující den. U internetových prodejců reklamace je zpravidla velice problematická, kolikráte zdlouhavá a ze zákona na to mají až 30 dní. To si servis dovolit nemůže, jednak kvůli zákazníkovi, jednak pro to, že mu to může blokovat zvedák, stání pro servis, případně místo na place. Musí odbavit auto co nejdříve tak, aby zákazník mohl co nejrychleji odjet spokojený. (Chucky, e-mail)

Argument, že vozy takových majitelů budou zbytečně blokovat zdviže, ale neplatí vždy. Jen je to pro zákazníka méně pohodlné. Může se stát, že mechanik auto rozebere, zjistí, že zákazníkem dodaný díl je chybný, a bude muset čekat na nový. Zdržení oproti tomu, než by si to sehnal sám skutečně nějaké může být. Ale to lze řešit domluvou mezi zákazníkem a automechanikem. V dnešní době je dodání dílů po internetu záležitostí 24 hodin. Díly jde objednat přímo s dovozem na adresu servisu, takže odpadá i časově složité dovezení dílu vlastními silami.

Znamená to ale, že zákazník zakoupí nové zboží ještě před tím, než je vyřízena reklamace nebo vratka dílu chybně objednaného. Musí tedy důvěřovat e-shopu, že mu vrátí peníze. V případě vrácení zboží v povinné 14denní lhůtě je to samozřejmost, v případě reklamace vadného dílu pak ale mnohdy čeká na vyjádření výrobce.

Autoservis je v mnohem lepší pozici, zejména tehdy, když je problém s výběrem dílu. Snadno si naobjedná více druhů, pokud si není jistý a použije díly, které pasují na daný model, ročník i v případě, že to bude nějaký mezityp, kde se montovalo několik druhů, nepoužité díly snadno vrátí dodavateli. (Chucky) Koncový zákazník to může udělat také, musí ale dodržet 14denní lhůtu pro vrácení zboží. 

Zákazník také zejména u reklamací riskuje, že se dostane mezi dva mlýnské kameny - výrobce reklamaci zamítne z důvodu chybné montáže, autoservis odpovědnost odmítne, protože nebude chtít převzít odpovědnost za zákazníkem dodaný díl. Věc pak může směřovat k dlouhým soudním tahanicím, o které ani jedna strana nestojí. 
 

Automechanici vzkazují: opravujte si to tedy sami

Reakcí automechaniků na nošení vlastních autodílů do servisů je mnohdy odmítnutí vyhovět takovému požadavku.  
 

Když si chce zákazník dodat svoje díly, ať si je také sám namontuje.

nebo
 

Do hospody si také nosíte svoje pivo?

To ale není novinka, mnozí zákazníci již drobnější opravy a údržbu sami dělají. Do servisů pak dávají auta na opravy složitější, které vyžadují buď lepší vybavení nebo znalosti.

Před nějakou dobou jsme si dělali anketu na téma, co si zákazníci zvládnout opravit doma sami, zda mají k dospozici alespoň nějaké nářadí a dílnu a kdy se spoléhají na autoservisy. Výsledky byly takovéto: Dotazovaní motoristé ve valné většině případů zvládají veškerou základní starost o auto, mezi vůbec nejčastější dovednosti patří výměna pneumatik a provozních kapalin. U pokročilejších oprav pak dosti závisí na tom, jaký vztah mají řidiči ke svým vozům a také jak jsou manuálně zruční. Pokud své auto berou čistě jen jako dopravní prostředek, a navíc nejsou moc zruční, tak se do přílišných složitostí nepouštějí - svěřují je raději odborníkům do servisu. Naopak ti, kteří mají k autům bližší vztah a jsou šikovnější, si toho spoustu zvládnou udělat zcela sami. Mezi zde nejsložitější uvedené úpravy patří výměna katalyzátoru či oprava elektrického stahování oken. 
 

D.V. do diskuze napsal: V pořádku, já to tak dělám už léta a všechna moje auta fungují výborně. Vím, co jsem si do nich dal za díly, práci mám "zdarma" a do servisu dávám pouze opravy, na které nemám vybavení nebo prostor (tedy lakování, klempířinu a geometrie náprav). Za za léta jsem se naučil hodně o servisu aut, baví mě to a jako bonus jsem ušetřil hromady peněz, které bych musel jinak platit servisu. 

To se zdá být kompromis vyhovující oběma stranám. Je ale dosažitelný jen pro část zákazníků, kteří mají odborné znalosti, jsou zruční a mají k tomu vhodné prostory. 

 

6. Byla by skutečná cena za hodinu práce v autoservisu pro zákazníky odrazující?  

Obecně mezi majiteli aut panuje názor, že do dobrého servisu, se kterým bude zákazník spokojený,  se vždy bude vracet bez ohledu na cenu. 
 

Za kvalitu si rád připlatím

Zdá se, že tam, kde je zákazník spokojený, akceptuje výši ceny i způsob jejího výpočtu. Tam se i vrací s dalšími opravami. Co je ale "kvalitní práce" je velmi rozdílné. Ne co do správnosti provedení, ale spíš do úrovně, kam až autoservis nebo automechanik při opravě zajde. Jestli díly jen vymění, nebo se bude snažit o opravu. Chucky nám napsal konkrétní příklad: Řešit zde ceny v autorizáku (...) asi nemá cenu. Pro mnohé je to velice drahé, autorizák díly neopravuje, ale mění. Příkladem, drobný servis, živnostník, či středně veliký servis s dobrým přístupem v případě zjištění vadného brzdového třmenu je ochoten zákazníkovi třmen repasovat, větší servis třmen nabídne repasovaný, či možnost montáže nového originálu nebo druhovýroby. Autorizák třmen vymění za originál a více ho nezajímá. Všichni víme, že cena originálního dílu je kolikráte několikanásobná než repasovaný díl či druhovýroba. K tomu si naúčtuje cenu mechanické práce, diagnostiku, některé servisní úkony. Je tam člověk u starého auta za 10 tisíc. Živnostník zrepasuje brzdič v nákladech pár stovek korun (cena za repasovací sadu, pokud je k dostání a brzdič není-li ve stavu, že již repasovat nejde). Případně nabídne cenu za repasovaný. Zákazník si může vybrat co je pro něj větší prioritou. (...) Pokud zákazník je schopen akceptovat cenu za práci, cenu dílů v servisu, ať si nechá udělat rozpočet za práci a cenu low cost dílů, pak za práci a cenu průměrně kvalitních dílů a nakonec cenu za originál včetně práce. Poté se může rozhodnout, jakou variantu si zvolí. Servis je ochoten opravit případně kabelový svazek formou přepájení, či náhradou za opravnou sadu kabelových svazků, prostě udělá opravu, snaží se vyjít vstříc zákazníkovi tak, aby se mu vrátil.
 

Cenu sráží nedůvěra v praktiky některých servisů

Z reakcí, které jsme na toto téma dostali, vyplývá ještě jeden problém - zákazníci některých servisů mají špatné zkušenosti s praktikami, které budují nedůvěru a tedy i neochotu jakkoliv vyjít servisům vstříc. Na diskuzi Facebookové stránky Voton.cz se takových příspěvků vyrojilo více.

B.K. nám například napsal: Mě na autoservisech, hlavně v menších městech, vadí nejvíc nedůvěra. Znám případy, kdy napíšou seznam, co všechno vyměnili, a přitom to není pravda. Nebo vymění něco starého a napíšou, že vyměnili za novou věc. Já spíš vidím největší problém v sehnání důvěryhodného servisu, kterému se dá věřit. (...) Pokud opravdu auto opraví a dají tam nové součástky, tak pak je možné si připlatit. 
 

Obecně se zdá, že zákazníci jsou spokojení více u malých živnostníků, kteří transparentněji uvádějí cenu práce a dílů, než u velkých servisů. 
 

Najde se mezi zákazníky a servisy kompromis v cenách za práci?

Diskuze na Facebooku, ze které pocházely i první útržky na začátku tohoto článku, se stočila ke smířlivým kompromisům, které by mohly dávat oběma stranám za pravdu.
 

• Pokud si umím opravit sám a mám vybavení, využiji toho. Pokud ale potřebuji služby autoservisu, je férové nechat vše na nich. 
• Nutná je důvěra, že servis jedná na rovinu a trasparentně - jak v cenách, tak ve vykázaných hodinách za práci. 
• Je možné platit i 1000 Kč za hodinu, kvalita práce musí odpovídat. 
• Zákazníci nechtějí ve svých opravách platit vybavení nebo bonusy, které se netýkají jejich vlastní opravy. 

 

Všechny tyto body shrnul v anketě P. V.: Je velký rozdíl mezi autorizovaným servisem dané značky auta, což je nehorázně předražené, a rádoby servisem pro všechny typy aut. Můj názor je ten, že je automechanik a automechanik. Jeden neumí pomalu nic a druhý je šikovný. Dnes všechno funguje formou výměny tj. napíchnou to na diagnostiku a vymění poškozený díl, pokud se tedy nejedná o karosářskou záležitost. Dle mé zkušenosti ani tohle u všech automechaniků nejde dobře. Spíš to berou pokus omyl, takže vymění plno věcí zbytečně, než přijdou na to, která součástka byla poruchová, a zákazník to zaplatí. Tak že kolik by měla být hodinová sazba mechanika, když platím jeho neschopnost? (...) Jeden bude chodit tři hodiny okolo auta a přemýšlet, jak to udělá, a to opravdu platit asi nikdo nechce a druhý tu samou věc opraví za hodinu. 
 

Máte k tomu také co říci? Připojte se s názorem do diskuze v tomto článku

Napište mi na votavova@voton.cz cokoliv, co si myslíte, že by zde ještě mělo zaznít. Uveďte, jestli chcete svůj názor zveřejnit anonymně (pod iniciály), nebo naopak chcete být vidět. Děkuji, Míša Votavová
Zdroj: kompletní diskuzi na Facebookovém profilu Voton.cz najdete zde